Netradiční, předvánoční článek

Přemýšlela jsem, jestli mám zveřejnit tento netradiční předvánoční článek. Jestli je vůbec „dovoleno“ v tak radostné době psát o smutku. Jenže smutek a radost do života patří a nevybírají si podle kalendáře, kdy do naších životů vstoupí.

Je advent, blíží se vánoce a já si velmi dobře uvědomuju, že je to doba, kdy bychom měli cítit radost a štěstí.

Píšu vám emaily a posty na facebooku, přes které bych vám ráda poslala kousek té radostné vánoční atmosféry. Jenže letos poprvé to tak necítím, proto jsem se rozhodla, že si dovolím být smutná. Nezačnu vám lhát a radost před vámi předstírat.

V tomto krásném předvánočním čase jsem se totiž dostala na takovou životní stopku.

Nečekaně odešel můj soused, kamarád.

Zůstala tu bez něj jeho milovaná žena, syn a dcera. Byli šťastná rodina, která se může dávat za vzor ostatním. Žil pro ně a velmi je miloval, proto vím, že odešel protože musel. NIKDY by svým milovaným nezpůsobil tak velký zármutek, kdyby měl na vybranou.

Cítím velký smutek a žal.

Hodně jsem v posledních dnech přemýšlela. Napadaly mě myšlenky, které vás napadnou většinou jen tehdy, když stojíte na té pomyslné životní stopce. Najednou si uvědomíte, které věci jsou v životě opravdu důležité. Ještě před pár dny jsem si myslela, kolik že nemám starostí. Najednou se mi všechny zdají nepodstatné a malé.

Uvědomila jsem si za kolik věcí ve svém životě jsem vděčná.

Dnes bych nejraději zalezla do postele, stočila se do klubíčka a smutnila.

Jenže jsem si na smutnění neudělala ve svém nabitém předvánočním kalendáři čas. Slíbila jsem ušít deku klukovi, který z ní bude mít radost. Je to další deka pro Deky z lásky a vím, že neudělá radost jen Danimu, ale i jeho rodině.

Jejich zklamání je pro mě motivací k tomu, abych se pustila do šití.

Vrchní top deky mám hotový a musím říct, že je mi daleko lépe.

Jsem stále smutná, ale díky šití je mi o moc lépe.

Jsem ráda, že jsem „musela“ jít šít. Tvoření mi zaměstnalo hlavu a přineslo úlevu. Věděli jste, že i to šití umí?

 

A proč to celé píšu?

Protože tuším, že ne každá z vás teď před vánocemi cítí radost a veselí. Stejně, jak si můžeme dovolit být šťastné, tak si můžeme dovolit být smutné. Poslechněte se a prožívejte emoce, které cítíte i když vás okolí třeba „nutí“ cítit se jinak.

I když tomu třeba teď nevěříte, jednou ten smutek zase vystřídá radost.

Život jde dál.

Pokuste se najít „lék“ na svůj smutek. Může to být šití nebo tvoření, procházka venku v přírodě nebo čtení knížky.

Před více než rokem jsem si koupila knížku Veroniky Hurdové- Moje milá smrti.

Pokud knihu neznáte je to silný příběh, který napsala Veronika rok po smrti svého manžela. Mimo jiné v knize píše, že netuší proč jí lidé kupují.

Já jsem jí koupila:

  • Protože jsem chtěla Veroniku a její děti podpořit
  • Protože mám ráda knihy
  • Protože jsem věděla, že se mi bude líbit její pohled na smrt.

Kniha mi ležela nepřečtená v knihovně. Nedokázala jsem se přimět ke čtení v době, kdy jsem se cítila spokojená. Teď přišla ta správná chvíle a já nesmím zapomenout Veronice napsat poděkování, protože její kniha léčí.

Druhý důvod vzniku tohoto článku je ten, že mi pomáhá psát, takže jsem se tu dnes s léčebných důvodů „vykecala“.

Třeba tyto řádky dnes potřebujete číst, abyste se cítila o něco lépe.

 

 

Renata Pekařová
Lektorka šití a online podnikatelka.

Zakladatelka Online školy šití. Autorka online kurzů a elektronických knih.

Ukážu vám tvořivý svět šití.

 

Komentáře
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky