Zasekla jsem se …

Dnes jsem se rozhodla napsat pár řádků o tvůrčí krizi. Protože jestli si myslíte, že mi to šije samo, tak to se opravdu pletete 🙂

Šití je tvůrčí proces.

Sama nedokážu předem odhadnout jak dlouhý. Někdy to opravdu jde samo, sedne mi téma výrobku, do rukou mi přicházejí vhodné kombinace látek a raz dva tři mám ušito!

Častěji, ale zažívám opačný proces.

Nejlépe vám jej asi vysvětlím na své poslední dece.

Tato deka má své předchůdkyně s tématem Andělka. Nikdy nezapomenu, jak za mnou přišla kamarádka, jestli bych neušila deku ke křtu pro její neteř. Chtěla deku s Andělkou a modlitbou. I když jsem se na ní usmívala a deku odkývala v hlavě mi bily zvony na poplach!

“ no nazdar, jak dám dohromady deku s Andělkou a modlitbou??? “ 

Byla to výzva a já jsem jí zvládla a to tak, že jsem podobnou deku právě došila už potřetí 🙂 Toto téma se prostě líbí.

Aby jsem se vrátila k příběhu své zatím poslední deky.

Po dvou letech mi napsala paní, že chtějí deku s Andělkou. Před dvěma léty jsem takovou deku šila jejich narozené holčičce.

Jenže mají starší dceru a té to bylo líto. Teď má narozeniny a chtějí ÚPLNĚ STEJNOU deku… a bylo to!

Zasekla jsem se!

Nejdříve jsem se s paní domluvila, že nikdy nešiji stejné věci, co kus to originál. Můžu ušít deky podobné. Jestli chtějí deku hodně podobnou budou mi muset poslat tu první ať se mám čeho chytit. Rozměry a postupy šití jsem začala zapisovat až kvůli děvčatům, které chtějí šít se mnou. Nemám záznamy o rozměrech dek, které jsem šila. Nakonec jsme se domluvily, že deku nezašle a že mám ušít podobnou.

Jenže já jsem měla v hlavě pořád tu původní deku a to mě tak zaseklo, že jsem se dva týdny nikam neposunula. Prostě to nepřicházelo a já jsem netušila jak deku vytvořím … čas běžel a narozeniny se blížily. Ano, pomáhá mi (bohužel) stres , když už opravdu vím, že musím, tak se PŘEMŮŽU a sednu si k stolu A ZAČNU.

POSTUPUJI KROK ZA KROKEM. Po malých úkolech skládám celek.

• Nejdříve jsem si určila střed deky. Hurá mám rozměr a tudíž se už mám čeho chytit.
• Potom jsem na papíry kreslila Andělku. Nějaké jsem měla vytištěné, kreslit neumím, ale překreslování zvládnu „o) Až jsem byla spokojená pokračovala jsem dále.
• K Andělce jsem dokreslila holčičku. Zjistila jsem si barvu a délku vlásků Karolínky, pro kterou byla deka určená.

KRÁSNĚ SE TO ROZBĚHLO. Teď už jsem měla základ, stačilo hezky pokračovat dál a kroky se na sebe nabalovaly. Vybrat látky, ušít střed s aplikací, rámeček středu, došít top do jeho skutečné velikosti. Doladit aplikací srdíček … spojit s vatelínem a zadní stranou, olemovat HURÁÁÁ MÁM HOTOVO!

S dekou jsem spokojená a podle předběžné reakce rodiny, jsou spokojení také a to jsem si myslela, že deku nedám dohromady!

Závěrem, že je důležité v každé činnosti, ne jen v šití:

• vytrvat
• nevzdávat to
• a věřit si, že to zvládnete

Kdyby úspěch přišel sám ani by jsme s něj nemohli mít radost, o to sladší je, když se s projektem popereme, přemýšlíme nad ním a vyhráváme své malé bitvy!

Nevzdávejte šití (ani nic jiného) po počátečním zaseknutí, dejte si čas. Třeba vám pomůže to co mě a třeba si najdete svůj postup jak se zase rozjet a tvůrčí krizi překonat.

Držím vám pěsti!

Zajímá mě jak to máte vy, napište mi o svých zaseknutích a váš recept jak se s nich dostat.